Nějak bylo, nějak bude…

Michal Gavlík by chtel vratit cas – vratit ho tak o 5 let a kousek, do doby chvili po studiu stredni skoly a udelal by tolik veci uplne jinak… je to az neuveritelne, kolikrat clovek slapne vedle a neponauci se… na jednu stranu si rikam, co mi vlastne chybi – nekteri jsou na tom i hure, ale na druhou jak jsem v prd***…

asi se pokusim tech za tech par dni stareho roku smazat co nejvice toho spatneho, aby me to dale nepronasledovalo a od noveho roku zacit na novo… zmenit si trochu zivot – zase si ho zacit uzivat a mit z nej radost, stanovit si nove cile a nebyt spokojeny s tim co ted je… je toho tolik co bych chtel udelat, opravit, zmenit… asi zacinam konecne dospivat a vidim, jak jsem si za mlada zivot posr***… achjo… tak ted uz asi konecne brou noc…

Takhle začalo moje hlubší zamyšlení nad mým životem na facebooku – měl jsem tehdy chuť se „vykřičet“ do světa a tam to mělo největší efekt. Ale zpátky – byl jsem tehdy ve zvláštním psychyckém rozpoložení, proto ze mě vypadlo to, co vypadlo. Silvestr mě v tom nabudil ještě víc, teda ani ne tak silvestr, jako přátelé – nechal jsem si trochu promluvit do duše a to mě jenom ujistilo, že svůj život změnit chci.

Po zkončení prvního semestru na VOŠ Varnsdorf jsem se dostal na úřad práce a byl tam neskutečný rok a půl. Potom mi vyloženě spadla do klína nabídka práce u místního internetového poskytovatele – okamžitě a bez dlouhého rozmýšlení jsem ji vzal. Za tu dobu mi na ÚP bohužel žádnou práci „nenašli“ – i když vlastně jo, ale tam bych to moc nevyhrál. Za minimální plat v práci od nevidím do nevidím a jestě to byla práce prakticky úplně mimo můj vystudovaný obor. V Interdatech se mi ze začátku strašně líbilo, ale s nabalujícím se časem se nabalovaly hromady práce a já to prostě přestal zvládat. Zvládnou se dá určitě všechno, ale už mě to prostě nebavilo. Po dvou letech jsem přešel do státní správy – podařilo se mi vyhrát výběrové řízení na „ajťáka“ na úřadě v Jiříkově. Tam jsem teď už rok a půl a v hloubi duše si říkám, jestli nění čas zvednout kotvy a pokoušet štěstí zase někde dál.

Liberec

Někde dál, v Liberci, kam se chci určitě časem přestěhovat. Člověk sice může namítnout, že „tam jdou všichni“, ale nějaký důvod k tomu bude. Já těch důvodů mám hned několik. Liberec jako město mi prostě vyhovuje, libí se mi a mám k němu určitý citový vztah. Bydlela (nebo ještě bydlí ?) tam ex-přítelkyně (i když zaplaťpánbůh že EX ), fandil jsem libereckým Tygrům (ano, fandil v době, kdy mě bral hokej), fandím Slovánku (teď to je prostě fotbal). To město mi má prostě co nabídnout. Netvrdím, že Rumburk nemám rád – vždyť tu žiju už skoro 25 let a každopádně má svoje kouzlo – ale nenabídne tolik možností, co Liberec.

Když jsem dnes zběžně kouknul na internet, bydlení v LBC nebude prakticky problém. Docela pěkný podnájem se dá sehnat už od 5 tisíc prakticky v centru města. Ale práce – sehnat tam práci, to bude asi větší problém. V případě, že bych šel sám bydlet do Liberce by to znamenalo najít si práci s minimálním platem 15 tisíc čistého (a i to se obávám, že bych vycházel tak tak). Proč tolik ? Protože jsem byl v „mládí“ debil a nabral jsem si půjčky, které musím chca-nechca splácet, jestě minimálně 6 let . Ideální by bylo sehnat si podnájem s někým se stejným plánem, nebo jestě ideálnější by byla přítulkyně

Již pár mých přátel a kamarádů se rozprchlo z Rumburku do různých koutů – Děčín, Liberec, Praha – a já bych to chtěl brzy také uskutečnit. Myslím, že již po téměř čtvrtstoletí života mám pomalu a jistě nejvyšší čas „vylétnout z hnízda“ (už se mi to jednou skoro povedlo – před pěti lety do Tachova, ale zabránila mi v tom tehdy shoda náhod).

Rok 2010 bych chtěl mít jako rok změn, velkých životních změn, ideálně do magického data 20.10.2010 Snad se to povede…